8. Světové finále EASYKART

8. světové finále série EASYKART hostilo italské město Siena a početná česká výprava se rozhodně ve stratovním poli nechtěla ztratit. Jenže nakonec bylo všechno jinak. Nekončící kombinace vlastních chyb a k tomu neuvěřitelné sportovní smůly vedla k tomu, že první české jméno jste na výsledkových lisinách museli hledat až někde za polovinou startovního pole...

EASY 50
I když celá česká výprava byla v této třídě značně početná, za SPIRIT nastoupil pouze Jonáš Tlachač. V Itálii je ježdění padesátek pojatou pouze jako trénink. Ani to ovšem neodradí italské tatínky od toho, aby svým dětem na motorech prováděli značné úpravy, což je pak na trati dost vidět. Nelíbilo se to ani italským technikům a tak v neděli nařídili kontrolu motorů. Češi prošli, Italové většinou motory odmítli rozebrat... Vyústěním pak, bylo, že děti těch, kteří odmítli kontrolu, nebyli vůbec vyhodnoceni na závěrečném ceremoniálu. Přístup Birelu naprosto schvalujeme...

EASY 60
V stanu teamu SPIRIT se sešla v podstatě většina šedesátkařů, což bylo fajn a rozhodně jsme se snažili si vzájemně pomoct. Naši skupinu tvořili Dominik Javůrek, Pepa Jarkovský, Lukáš Podobský, Jindra Vohnout a Zdeněk Tlachač a Renda Pokorný. Pro poslední dva jmenované to byl jeden z prvních velkých závodů a přijeli spíše sbírat zkušenosti. Dominik, Pepa, Lukáš a Jindra jsou ovšem v podstatě jezdci absolutní české špičkya uspět chtěli. Jenže české sportovní štěští mělo tentokrát dovolenou.
Smolně začala už naše cesta do Itálie, navigace nás vedla přes hory po děsné cestě, pak jsme v noci s vlekem cca 2 km couvali, no to se ani nedá popsat...
Dominik začal trénovat už v neděli, pokračoval ve středu už s Pepčou. Za první dva dny si od nás dobré slovo nevyslechl, jeho výjezdy ze zatáček se zdály být pomalé. Ve čtvrtek Dominik jel z půjčeným motorem od Pepy Jarkovského a okamžitě zrychlil téměř o vtěřinu a jel časy v absolutní špičce... Nový motor BMB se zkrátka nepovedl, už v Poslku nejel nic moc a teď se to jen zhoršovalo. Popisovat zde páteční a sobotní tragédii s nustáleou výměnou jednotlivých dílů by bylo dlouhé. Zdeněk Sejkora měl za ty dva dny motor rozpůlený ČTYŘIKRÁT. Postupně jsme vyměnili vše, stav se vůbec nelepšil a já už opravdu propadal depresím. Dominik se snažil bojovat, na jeho pohyb na trati byl ovšem dost smutný pohled. Na rovině ztrácel tak 20 metrů. Takhle jsme se protrápili měřeným tréninkem a první rozjižďkou. Poslední nevyměněná součástka - kompletní klikový hřídel s ojnicí... a byl to on - zřejmě ojniční čep měl špatnou vůli...
Na tomhle místě si zaslouží poděkování Pepa Kališ, díky jehož osobním kontaktům s lidmi od BMB se nám dařilo náhradní díly vůbec tak rychle získávat ( máme jich teď na dva motory ).
Motor začal fungovat, v druhé rozjižďce se Dominik probil z 12. místa už na 4. pozici - soupeř mu dal ránu, přetrhl řetěz a opět konec... Říkáme si, že alespoň motor jede. Dominik nakonec zvítězil ve finále C a postoupil do B. Tam ujel cca 50 metrů, když se před ním na rovině otočil soupeř a došlo k neodvratitelnému karambolu. Niki z celkem škaredě vyhlížející kolize vyvázl s bolavou nohou, zcela nová motokára ( jela první závod ) byla ovšem dobrá jedině do šrotu. Rám je kompletně zničený...
Českou katastrofu dovršil Pepča Jarkovský, který bohužel dojel o dvě zatáčky dál než Dominik. Lukáš s Jindrou finále B dokončili ve středu startovního pole...

Pokud mám mluvit za sebe a Dominika, tak jsme samozřejmě čekali mnohem víc, jenže někdy to prostě nejde. Zažili jsme fantastickou sezónu doma, vždyť Niki má dva tituly a sportovní štěstí muselo zase stát při jiných. Nedá se nic, dělat... Domů jsme se vrátili v pořádku, nový rám už máme objednaný a příště do toho jdeme znovu. Jediným opravdu fantastickým zažitkem nakonec zůstala pondělní návštěva Maranella, muzea Ferrari a testování vozů Ferrari Maranello Cabrio, o které se budete moct dočíst již brzy...

Díky  všem, kteří museli snášet mou mizernou náladu a snažili se pomoct.

Vítek Javůrek

EASY 100

středa
Začínáme trénovat a dáváme si předcevzetí, že chceme postoupit přímo do finále A. Po 13,00 hod se vydáváme na závodní trať s kompletní novou technikou a novým motorem BMB. Dnes jsme vše pojali jako seznámení s tratí, ale již po dvou trénincích je mně jasné, že Honza s tratí není velký kamarád a spíše bojuje s optimální stopou.

čtvrtek
Se Zděňkem Sejkorou snažíme o co nejoptimálnější nastavení motokáry, karburátoru a motoru pro tuto trať, Úkol je to opravdu nelehký. Honza se celý den sice zlepšuje, již dnes je nám ale jasné, že postoupit přímo do finále A bude opravdu oříšek, oproti včerejšku jsme zrychlili, ale na nejlepší zdaleka nemáme a pohybujeme se cca  ve 2/3 startovního pole

pátek
Špatně jsme pochopili rozpis a tudíž náš dost překvapilo, druhý trénink je kvalifikace, jak se pak dozvídáme od jiných výprav jediná a zítra se podle ní jedou 2 kvalifikační jízdy. Bohužel nastavení není optimální a Honza se chytá spíše pomalejších jezdců... . Částečně chyba jezdce a částečně smůla a nás řadí až na 27. místo v měřáku, což znamená jediné, do zítřejších kvalifikačních jízd jdeme až z 27. místa což je řada předposlední, ale o to více se Honza motivuje, s tím, že o A finále ještě zabojujeme.

sobota
Raní warmup napovídá, že nastavení je konečně téměř ideální a zajíždíme cca 15 časy z 32 jezdců naší kvalifikační skupiny. Do první rozjížďky jde Honza opravdu z ostra a po dvou zatáčkách a povedeném startu je na cca 18 místě a dále bojuje a první kvalifikační rozjížďku dojíždí na pěkném 17.místě. Ve druhé jízdě ale z 27. místa nenachází potřebný prostor pro razantní posun a nakonec dojíždí na místě 22. Již teď je nám jasné, že na finále A to není a oficiální výsledková listina hovoří jasně: Honza jede finále B z 20.místa. Pavel Srdínko jede také ve finále B , ale jede z první řady a to z 2. místa.

neděle
První zahřívací kolo je opravdu velká strkanice, startér přidává ještě jedno kolo.. Je tady start, první zatáčka kolize několika jezdců, do druhé se řítí celý dav společně, Honza projíždí a po čtyřech zatáčkách je na 12tém místě. Dívám se kde je Pavel a ten bohužel zůstal s dalšími jezdci zaklíněn v druhé zatáčce. Celý závod jede Honza s vědomím , že jen prvních 6 jezdců postupuje do vysněného A finále. V cca 8 mém kole dostává Honza napomenutí za mírný atak pri předjíždění...  Blíží se závěr závodu a Honza jede do posledního kola na 9-tém místě. Za ním však dostává jezdec napomenutí černobílou vlajkou a Honza v posledním kole přestává jet. Říkám si, že dostal ránu a spadl řetěz, nebo, že zadřel motor, ale vše je jinak. Honza zajíždí do depa s tím, že byl odmáván v cíli, realita je ale buhužel jiná a zklamání obrovské. Pod tlakem a vypětím probojovat se na 6té místo Honza zajíždí předčasně do depa a opuští tak 9té místo, které si vybojoval dobrou jízdou a oficiálně je klasifikován na 27 místě se strátou 1 kola. Po ukončení závodů jsme si s Honzou řekli, že je to sport a že je důležité je jsme všichni v pořádku, a že pokud nejde o život, tak nejde vlastně o nic. A o to víc se o dobré umístění popereme v příštím roce na Evropě a na Světovém finále.Z tohoto finále si odvážíme spoustu zkušeností, spoustu nezapomenutelných zážitků a hlavně krásně prožitých 5 dnů s přáteli a kamarády z motokár. Kdo nezažil atmosféru těchto závodů v Itálii nepocho pí.

Ještě jednou děkuji Zdeňku Sejkorovi za perfektní přípravu motoru a techniky a všem za dobrou partu a pohodu v české výpravě.

Jiří Ošmera

EASY 125 Shifter