Z KIELCŮ VEZEME FANTASTICKÝ ÚSPĚCH

Tak tentokrát se snažíme reagovat ihned po návratu ze závodů a důvodů k tomu máme hned několik. Jednak spousta příznivců kartingu netrpělivě čeká na informace o trati, kde se za měsíc pojede evropské finále EASYKART a navíc jsem z Polska přivezli velký úspěch…

CESTA A OKRUH
Polsko je celkem známé „kvalitou svých silnic“ a tak výběr trasy je opravdu důležitý. Cestou tam jsme se snažili nějaký ten kilometr ušetřit to byl životní omyl. Popsat se to vůbec nedá, chvílemi jsme mysleli, že jsme už nejmíň na Ukrajině.  Zpátky už to šlo lépe a tuhle cestu rozhodně doporučujeme. Ať pojede z Čech odkuďkoliv, v Polsku najeďte co nejdříve na dálnici A4, směrem na Katowice a Krakow a jeďte po ní až do Krakowa. Dálnice je super, úsek Katowice-Krakow je sice placený ( cca 150 Kč ), ale rozhodně se to vyplatí. My jsme jeli přes Náchod na Klodzko, Nysu a na dálnici A4 najeli už u města Opole. Z Krakowa se držte směr Warsawa, Kielce po silnici E77. Z té je přímo odbočka na Miedzanu Góru a je tam i cedule „TOR KIELCE“ ( okruh ).
     Motokárová dráha je namotaná uprostřed automobilového okruhu a tento závod se jel poprvé po 22 letech, kdy se káry v Kielcích jeli naposled. Toho se ale nemusíte obávat, protože díky tomu je asfalt zcela bez poškození, dráha má obrovské zázemí, veliké depo, několikatery toalety,zkrátka vše bez problémů. Samotný okruh měl ve verzi, kterou jsme jeli necelý kilometr a trať je rozhodně zajímavá. Dlouhá rovinka poměrně dost do kopce a pak technická část, která se jede spíše neustále ve středních otáčkách. Na první pohled to nevypadalo složitě, ale právě nutnost jet zcela čistě v technické pasáži v otáčkách 10 000 -11 000 zas tak jednoduchá nebyla, protože v podstatě rozhodovala o celé cílové rovině. Zkrátka, kdo měl nájezdovou rychlost na rovinu do kopce snad jen o 100 otáček nižší, na konci roviny vůbec neměl šanci. Okruh rozhodně úplně jednoduchý není. Trochu bych to přirovnal k situaci v Sosnové. Na první pohled sice jednoduchý okruh, jenže jakoukoliv chybu v podstatě není kde dojet. Kielce jsou asi trochu techničtější a navíc v kopci…

ZÁVOD
Do Polska jsme jeli především na zkušenou pro evropské finále a také poprvé reálně zjistit, jaký je poslední dobou diskutovaný rozdíl mezi motory IAME a novými motory BMB.
    Systém závodů je v Polsku jiný, než u nás. V pátek s v sobotu se jedou dva zcela samostatné závody. Do Kielců nakonec vyrazil pouze Dominik Javůrek, samozřejmě se mnou a Petrem Černým. Ten sice tvrdil, že jede s námi pouze na výlet a prohlédnout si trať, nakonec za mě ale skoro všechno na Dominikově káře odmakal, za což mu patří můj velký dík. Čtvrteční tréninky probíhaly celkem v pohodě, stále jsme se zlepšovali a zdálo, že bychom v závodech mohly bojovat celkem vepředu. Od pátku už bylo celkem bez diskuse, že motory BMB jsou skutečně rychlejší. Dominik byl sice nejrychlejší pilot s motorem IAME, na nejrychlejší piloty ovšem téměř pravidelně ztrácel. Faktem ovšem je, že Poláci nepoužívají „restriktor“, který je pro evropské a světové finále pro motory BMB předepsán, což by je mělo  „zpomalit“ na úroveň IAME.
    Závěr… Víme tedy, že motor BMB bez restriktoru rychlejší je a je jen škoda, že Poláci restriktor nezkoušeli, měli bychom serióznější srovnání…
    Páteční závod se jel na suchu a jak měřené tréniky ( v Polsku se po vzoru Itálie jedou dva ), tak i finálová jízda, která byla vypsána na 23 kol pro E-60, se v podstatě vyvíjeli podle předem daného scénáře. Dominik se opravdu snažil, z přemíry snahy dělal zejména v „měřácích“ i taktické chyby. Celkově v kvalifikaci skončil na 14. místě. Nedělali jsme z toho žádné závěry, Poláci předepsaný restriktor nepoužívají a tudíž se to dalo očekávat. V závodě samotném Niki bojoval, co se dalo a skončil celkově na 11. místě, první s motorem IAME.
    Už v pátek večer se do Kielců přihnaly mraky a my se začali modlit za déšť, který by výkonový rozdíl v motorech smazal. Od sobotního rána skutečně pršelo.  Dominik na vodě jede dobře a tak už v ranním warmupu na časomíře svítil u našeho startovního čísla 177 celkově nejlepší čas a Poláci se začali ptát, kdo že to s tou stosedmdesátsedmičkou vlastně jede…
    Oba sobotní měřené tréninky se skutečně na vodě jely, byť ten druhý spíše na polosuchu. Celkově z toho byla slibná 4. pozice. Jenže trať začala osychat a finále se blížilo… Začal jsem okamžitě „žhavit“ dostupné meteoradary a vypadalo to, že by ještě pršet mělo začít. Tuhle informaci uvítali i naši polští kamarádi z teamu WTR Racing, které dobře znáte z Čech, protože jejich piloti byli v Shifterech 125 na vodě také bezkonkurenční. Jenže déšť pořád nikde…  Někdo tam nahoře nás tentokrát měl opravdu rád, protože 5 minut před startem EASY 60 se spustila doslova průtrž mračen, což Dominik komentoval obrovským „HURÁÁÁÁ“. To byla rozhodně naše chvíle. Petr stihnul celou káru bleskově přestavit na mokro a Dominikovi před startem několikrát opakoval, ať jede hlavou a nikam zbytečně nespěchá, protože chyba a vyjetí z trati do promáčené louky by mohlo být osudné. Start se povedl, odstartovali jsme pátí. Dominik ovšem plnil taktické pokyny zodpovědně,  během prvního kola jsme byli na druhém místě a pak se asi dvě kola vozil za vedoucím jezdcem, kterého ani předjíždět nemusel, protože ten udělal chybu a Dominik jej v klidu objel. Pak už ze závodu byl Dominikova one-man-show, kdy postupně svůj náskok zvyšoval, což mu dalo klid na bezpečné předjetí soupeřů o kolo. V Polsku navíc platí pravidlo, že jezdec o kolo končí, takže Dominik průběžně poslal pryč ze závodu neuvěřitelných 13 soupeřů. Niki zaslouženě vyhrál s náskokem deseti vteřin na druhého.
    V cíli měl obrovskou radost, co bylo ale neuvěřitelné, gratulovat mu přišli snad všichni soupeři, tatínci i část diváků. Tak srdečnou reakci jsme ještě nikdy nezažili a byl to zřejmě jeden z našich největších zážitků v kartingu vůbec…
    Za zmínku stojí výkon Jakuba Glovackého ( vítěz EASY 125 z Hobby cupu ve Vysokém Mýtě ), který jel v Shifterech tak, že během závodu předjel všechny soupeře o kolo a na trati zůstal sám… Jakub diváky vůbec bavil, v pátek svými mnohdy krkolomnými manévry, video určitě bude kvidění na www.easykart.cz  

ZÁVĚREM
Z Polska jsme odjeli z fantastickým pocitem. Ono sbírat úspěchy doma je jedna věc, ale vítězství někde venku je něco úplně jiného. V EASY 60 se venku na stupně vítězů dostali před Dominikem Pavel Srdínko a Matěj Svoboda. Dominik tímhle vítězstvím získal už druhé zahraniční zlato a tentokrát ve velice dobré konkurenci. Vůbec atmosféra závodů, lidé kolem a celkově přijetí od Poláků bylo takové, že rozhodně uvažujeme a účasti na dalších polských závodech a Vám ostatním to můžeme také jen doporučit. Ředitel trati nám osobně zajistil rezervaci místa pro celou českou výpravu, takže všichni přihlášení na evropské finále budou mít zajištěno místo v depu.

A úplně na závěr jsem si nechal opravdovou lahůdku, kterou jsme zjistili na nástěnce místního autoklubu. Káry skutečně v Kielcích jeli naposledy před 22 lety a je téměř neuvěřitelné, že i tehdy stál Čech na stupních vítězů. Dnes už Vám to jméno zřejmě nic říkat nebude, ale aspoň pro pamětníky uvádím, že se jmenoval Josef Kališ, třeba jste ho někdo znali... -